Duben 2011

Gundam seed-destiny

30. dubna 2011 v 20:06 | Queen |  Openingy
Toto anime milujem doslovne , asi si ho dammedzi anime. Len je tam vela postav.

Tieto pesničky spieva Lacus Clyne ktora hraje v anime.A ta spevačka ktora spieva sa vola Rie Tanaka.

Podla mna ma super hlas posudte sami:

Odporučam si tie pesničky vypočut,ked ne teraz tak neskor ale su super.

Ktory je krajšii song?



1.

Lacus Clyne ~ Fields Of Hope


2.

Lacus Clyne ~ Shizuka na Yoru ni

3.

Lacus Clyne : Mizu No Akashi


1.kole SONPíseň

30. dubna 2011 v 9:25
KONEČNĚ MOHLA ZAČÍT 1.KOLO SONPíseň PŘIHLÁŠKA TU BYLA OD 20.3.
Som rada že ste sa tolky prihlasili.

1.kole SONPíseň

SOUTĚŽÍCÍ



1.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka - poseroutky
Till The World Ends-Britney Spears


2.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka -Sisi*
I'm Alive - Becca



3.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka -elwenkaa
Tom's diner - Suzanne Vega



4.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka-grafika666
Amv - Life is Beautiful



5.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka-Stella
Trinity Cross - Nana Mizuki




6.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka-diza-chan
evanescence





7.Soutěžící
♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫ ♫
Přezdívka - akiko-san
OK2BGAY




Blood+

29. dubna 2011 v 20:42 AMV

Kto krajšie spieva?


~ Saya's Song ~



Diva's Song


Tažke rozhodnutie

29. dubna 2011 v 20:32 *Oznamy*
Ahojky všem,rozhodla som sa že urobym REKONSTRUKCI- hlavne na Anime a SB.
Asi si mislite že som na hlavu ked chcem urobit rekonstrukci,hlavne na anime a na Sb.Ale právda je taka že budu mát novy dess,a chybaju mi tady moje anime ktora každy den popozeram.

Ale boužial je ich vela preto chci odvaz pomoc"Help" aby ste mi pomohli ich vybrat,samozrejme že niektore necham minimalne 3 ale chcem ich zmenit,dost mi vadia.

Tak mi pomožte hlavne Sb ale možu aj iny,ake anime si tu mám dat.Podla vášho názoru a ja si ich vyberem a dam ich tu.

Takže čakam na vaše odpovede.
Diky.

Đông Nhi - 30 Ngày Yêu \ 30 Days In Love

28. dubna 2011 v 18:29 *Hudba*
Vážne neviem skadik ju mám,a kde som ju nášla ale sa mi páči.
Počuvám ju asi už hodinu bloi ma už z nej hlava,ale je super.Vypočujte si ju :


Venus Versus Virus -AMV

28. dubna 2011 v 14:37 AMV


SONPíseň

27. dubna 2011 v 18:05 *Oznamy*
Takže toto je inf. pro tych co se zapojili do do SONPíseň.Dufam že ešte vydržite, dam možnost sa ešte niekomu zapojit do sutaže do tejto soboty.Potom by sa mohla sutaž začat už rovno v sobotu.

Som važne dojata že sa niekto vobec zapojil,mislela som si že sa nikto nezapoji.


Objednane rozvrhy...

27. dubna 2011 v 14:34 | Queen |  Objednane veci

pro Black* Fullbuster








pro JuMi
Dufam že som vystihla vaše predctavy o tom ako to ma vyzerat.Ak ne opravim vám obrazky alebo pismo.Mne sa to páči neviem ako vám

diplom nove Sb

26. dubna 2011 v 19:16 Pre vás
pro Eirin Bachiatari Phantomhive
Diplom od nej,najdete na jej blogu.Nemože mi ist zase blbne ten blog.

Kurokami AMV

26. dubna 2011 v 10:06 AMV
Toto anime milujem,je super asi ho poznate.





Rozvrh hodin 0.1

25. dubna 2011 v 11:28 Rozvrh Hodin
Ktory je lepši 1 alebo 2






Nove SB

25. dubna 2011 v 9:02 Pre vás
od JuMi

pre JuMi


od sak


pre sak

Nech mě tě chránit

24. dubna 2011 v 14:29
Totiž nesom dobra v pisani mam len jednodielovky a nemam taky talent ako ostatny..Ale i tak takže ttato poviedka je od Luella-chan,ma super poviedky su zamerane hnevne na Shounen-ai a Yaoi.A s jej dovolenim mi dovolila publikovat jej poviedky. Takže prijemne čitanie.



Tak je tady další jednodílna povídka...taky je do literární soutěže,právě jsem ji tam poslala XD...Doufám,že se bude líbit...(a držte mi palce,ať mám hodně bodů XD-i když o tom dost pochybuju XD)



Pátek!Pomyslým si,když vycházím ze školy a s vydechnutím zemířím rovnou domů.Celý tenhle týden byl brutální,ale co se divím,když do maturit zbývají čtyři měsíce..Ale konečně je konec.Alespoň na dva dny.Už se těším až budu doma.S mámou...se sestrou....Tváři mi prolítne stín,když se mi vybaví Carolin věčně vyděšený pohled.To,jak ucukává při každém prudším pohybu a.....a v tu chvíli mám chuť vlítnout do vězení a zakroutit krkem tomu....nenacházím pro něj vhodné slovo,ale vím,že kdybych mohl,zabil bych ho.Zcela určitě.Nemůžu uvěřit,že ještě před necelým rokem tyranizoval obě.Carol i mámu.Ale jsem rád,že to takhle dopadlo.Otec...ne..otcem ho už nazývat nemůžu...ten chlap už sedí za mřížemi a ony jsou v bezpečí.Jedině tahle myšlenka mě každé ráno uklidňuje a ja vím,že můžu v klidu do školy..ne jako předtím....Předtím jsem měl strach byť jen vystrčit paty z domu.Bál jsem se,v jakém stavu je pak doma najdu.A bál jsem se oprávěně.Ale teď už ne.Teď vím,že když přiju domů,obě budou v pořádku....alespoň po ty fyzické stránce.Loudavým krokem jdu přes park,od kterého už vidím náš dům.Něco mě ale zarazí.Na chvíli zastavím a zaraženě hledím na policejní auto,které stojí před naší brankou.Máma,Carol!V hlavě mi zasvíti výstražný maják a já se rozběhnu domů.Prosím,ať se jim nic nestalo.Prosím,ať je vše v pořádku!Modlím se v duchu.Netrvá ani minutku a rozrářím dveře.Ani se neobtěžuju s botama a hned vběhnu do obýváku.
"Mami,Carol!"...vydechnu úlevou,když je obě uvidím v pořádku sedět na pohovce.Dlouho se ale neraduju.Stačí,když si všimnu,jak se Carol tváři a vím,že se něco stalo.Máma ji obíma kolem ramen a v jejím obličeji je tolik děsu,kolik jsem tam snad ještě neviděl...vlastně viděl,ale to bylo tehdy,když ještě.....
"Co se stalo?"....obrátím se na policajty s nepříjemnou předtuchou.
"Váš otec utekl z vězení."...odpoví na mou otázku hrubým hlasem.Vytřeštím oči a musím si sednout,jinak by to semnou jistě seklo.
"Cože?"....zeptám se projistotu.
"Utekl.Včera v noci."....potvrdil mi to ten druhý.Slyším,jak Carol tiše vzlikne.
"Utekl?Ale...ale jak...".....nedokážu si to představit.Vždyť byl v jedné z nejpřísněji střežených věznic.
"To zatím nevíme,ale to není tak podstatné.Dozvěděli jsme se,že se chce mstít."....odpoví.
"Mstít?Komu?"...přeskočí mi hlas.Snad nechce...snad nechce ublížit Carol..nebo mámě?..Ne..to nemůže!To mu nedovolím!
"Tobě.Chce tě zabít,Kevine.Nevíme,proč si vybral zrovna tebe.Nebyl jsi to ty,kdo ho udal,ale on to dáva za vinu tobě...".....víc říkat nemusí.Je mi to jasné.Vždyť...kdybych se mámi a Carol nezastával,kdybych mu nebránil a nechal ho je tírat....možná by je ani nenapadlo vzepřít se mu a zavolat policii.Kdybych je nebránil a jenom se tiše dělal,že tam nejsem,klidně by je tíral možná i doteď.To proto...proto si vybral mě.Jen ať si něco skusí!Jen ať se skusí byť jen přiblížit a přísahám,že ho zabiju!
"Ale...co teď budeme dělat?"...zeptá se tiše máma a hlas se ji přitom chvěje.
"Udělali jsme určitá opatření.Jenže...Krom něj taky utakli další dva,oba mají v podsvětí vysoké postavení.Myslíme si,že se k nim připojil.Bude těžké,chytnout ho,ale už jsme jim na stopě.Zatím ale budete mít policejní ochranu."....řekne a v tu chvíli uslyšíme venku třísknout dveře od auta.
"Zřejmě už jsou tady.".....odtuší jeden z nich.
"Kdo?"....nechápavě se zeptám.
"Vaše ochranka.".....ochranka.Musím se ušklíbnout.Jak v nějákem akčním filmu.Už jen dovlíct sem pohledného mladého tajného agenta,který se zamiluje do mé sestry,bude ji chránit i za cenu svého života,chytne jejího otce a pak budou žít šťastně až do smrti.Jo,to by šlo...Ne,tak to rozhodně ne!Nepotřebuju tady v domě nějáke cizí lidi!Už bez toho je na tom Carol psychicky zle.Teď aby tady poběhoval nějáký hrdina s pistolí za opaskem!Jo,to ji fakt pomůže!
"Nepotřebujeme žádnou ochranku!Já je zvládnu ochránit i sám!Postavil jsem se otci předtím,zvládnu to i teď."......vstanu ze křesla a měřím si policajty vzteklým pohledem.
"Uklidněte se prosím.Měl by jste si uvědomit,že teď už to není ten člověk,terého jste znal.Teď máte co dělat s podsvětím."...snaží se mě uklidnit policajt,ale nedaří se mu to.Mám vztek.Na něj,že utekl,na policii,že ho nechala...
"To je mi jedno!Prostě nechci v domě žádne cizí lidi v černých oblecích,slunečních brýlých a ni nic pod.....
"Máte divné představy o tajných agentech.Jaksi si je totiž mýlite s muži v černém."....přeruší mě něčí pobavený hlas a já se za ním otočím.Už chci něco hnusného odseknout,když se můj pohled střetne s cizím,pronikavě modrým.Slova mi dojdou a já jen němě civím na kluka asi tak v mém věku.Na sobě má obyčejnou černou mikynu a vytahané džíny.Vedla něj stojí ještě jeden,podobně oblečený,jen o trochu starší.Ještě chvíly se topím v těch modrých hloubkách,ale rychle se vzpamatuju.
"A vy jste kdo?"....zeptám se.
"Já jsem Daniel,tenhle za mnou je Zack."....odpoví onen kluk.Jo,jména mě vážně zajímají...
"Jsou tady za úkolem vás chránit."....řekne jeden z policajtů,jako by mi četl myšlenky.Oba je zpražím pohledem.
"Nepotřebujeme ochranku."....zavrčím.
"Jo,slyšeli jsme."...ušklíbne se černovlásek-Daniel se myslím jmenuje a já mám chuť po něm skočit a zahrdousit ho.
"Tak my vás tady necháme...ještě toho máme hodně co dělat,pokud ho chceme dostat.".....poškrábe se jeden z policajtů nervózně za krkem a vypakuje se z obýváku.Druhý ho hned nasleduje a o chvíli už slyšíme prásknutí dveří a startování auta.Odešli.A je tady nechali!Tak to ne oni půjdou taky!
"Zmizte!"....zavrčím.
"Co prosím?"....Daniel se zatváří,jako by nerozuměl.Ten druhý se jen tiše šklebí.
"Vypadněte!Tady nemáte co dělat!".....zvíším hlas a každé slůvko patřičně zdůrazním.
"Kevine dost!"......vykřikne moje matka a já se na ni zmateně podívám.Mračí se na mě a obíma roztřesenou Carol.V momentě se uklidním,ale vzdát se nehodlám.
"Ale...mami!Já vás ochránit dokážu i sám.Je tady nepotřebujem!"....ukážu na nich prstem.
"Kevine ne!Pochop to....chodíš do školy...nemůžeš nás chránit vždy a....on může přijít kdykoli!"....snaží se mě přemluvit.
"Tak do školy chodit nebudu!"......vyřeším to jednoduše.
"Prosim tě Kevine,neříkej hlouposti....Máš pár měsíců před maturitou.Teď s tím seknout nemůžeš a sám to dobře víš!Tak se nechovej jako malé dítě a používej rozum!"......chci něco odseknout,ale její přísný pohled mě umlčí.Jen si rezignovaně povzdechnu.
"Dobře..."....řeknu tiše a máma se usměje.Zas vyhrála.Ostatně,jako vždycky.....

.......Vzbudí mě neznesitelný zvuk budíku.Jen se po něm oženu a cvičeným hmatem ho zastavím.Se zaskučením se posadím a promnu si ještě zlepené oči.
Pondělí....zas.Proč je ten víkend tak krátky?Zaskučím v duchu a vstanu.Pomalu se vleču ke koupelně.Už chci otevřít dveře,když mě někdo zevnitř předběhe.Z koupelny vyleze Daniel.Tvář čilou,jako by spal snad týden.Na sobě má bílou košily a černé džíny.Je u nás sice jen dva dny,ale za ten čas jsem si zvykl na obyčejné triko,tepláky a rozcuchané vlasy.To jak vypadá teď se s tím ani nedá rovnat.
Musím uznat,že vypadá....Dost!
"Ty někam jdeš?".....napadne mi,když si uvědomím,že takhle oblečen nechodí,ale dřív,něž stihne něco říct,přeruším ho.
"Víš co,nenamáhej se,stejně mě to nezajímá."...odseknu drze,obejdu ho a zalezu do koupelny.Pustím si opravdu ledovou vodu a chrstnu si ji na obličej.V okamžiku se proberu.Není nad ledovou vodu.Rychle se připravím do školy a za půl hodinku už vycházím z domu.Překvapeně se zastavím v půlce pohybu,když si všimnu Daniela.Stojí opřený o své černé auto a hledí na mě těma svíma neskutečnýma očima,které mě dostávají do kolen.....prudce zatřepu hlavou.Vzpamatuj se Kevine,až začínaš šílet!Napomenu se v duchu,nadechnu se a opět se dám do kroku.
"Co čumíš?"...zavrčím na něj a chci projít kolem jeho auta,ale zastaví mě jeho hlas.
"Nastup."....řekne jen.
"Cože?"...kouknu na něj jako na blázna.To mě chce vozit do školy jako nějáke mělé děcko či co?!
"Od teď,až dokud nechytneme tvého otce, budu chodit do školy s tebou."...pokrčí rameny,jako by to byla úplně normální věc.
"Ses zbláznil ne?!"...vyjeknu.
"Ne.Mou prioritou je především tvá bezpečnost.Pokud se proto musím na těch pár měsíců vrátit do školy,jako student,tak to udělám."......řekne a já na něj zůstanu hledět s poklesnutou čelistí.Tohle je ještě horší!
"Tak na to zapoměň!Nikam nepůjdeš a do mojí školy už vůbec ne!Měl bys radši chránit Carol,když už to mě bylo upřeno.Já se otce nebojím.Kdyby to bylo jen na mě,tak bych je v klidu ochránil,ale vy ne!Vy se to toho musíte míchat!Víš co?!Můžeš pokojně odložit klíčky a zůstat doma.Já jdu s prominutím do školy.Sám a pěšky!"...oznámím mu pořádně vzteklým hlasem a chystám se odejít.Daniel je ale rychlejší a v mžiku je u mě a pevně mi svíra loket.Přitom mě přinutí dívat se mu rovnou do očí.
"Přestaň už být tak paličatý,Kevine.Pochop,že je nemůžeš ochránit.Jsi jen obyčejný kluk.Co už jen ty zmůžeš proti mafii,nebo podobním všivákům?Nejradši bys všechny jen chránil,ale kdo ochráni tebe?Tak to pochop a dovol mi dělat svou práci.Nech mě tě chránit,Kevine..".....říka tiše a jeho obličej je přitom tak blízko,že cítim na tváři jeho horký dech.Je tak blízko,že bych mohl......
"Ne!"...vykřiknu a prudce se mu vytrhnu.Bez dalších řečí vlezu do auta,pěšky bych to teď asi nezvládl.Co to bylo sakra za pocit,teď před chvíli,když byl tak blízko?Proč jsem měl takovou chuť ho....ani na to nechci pomyslet.Daniel vejde do auta a mě neunikne jeho zamyšlený pohled.Automaticky sáhnu po pasu,když nastartuje a připnu se.Po celou jízdu ani jeden z nás nepromluví,co jen uvítám a o několik minut už stojíme na školním parkovišti.Stejně mlčky vejdeme i do školy,kde se konečně rozdělíme.Hned jak se mi ztratí z dohledu,uleveně si oddechnu.Nadšení však dlouho netrvá.Ve chvíli,kdy vejdu do třídy,zjišťuju,že Daniel si klidně sedí v mé lavici.Když mě uvidí,jen se ušklíbne mému výrazu a mě dojde,že mi bude v patách až dokud můj...ten člověk nebude znovu v base........

....Od té chvíle jsem měl Daniela furt za patama.Ať už jsem šel kamkoli.Do školy,ven s kamarády,nebo jen do obchodu,byl tam taky.Zezačátku jsem měl sto chutí ho za to zabít,ale postupem času......jeho přítomnost mi přestala vadit...spíš naopak...zamlouvala se mi,stala se jekoby mou součastí,bez které nemůžu žít.To jsem před ním ale samozřejmě držel v tajnosti a doteď držím,tekže to vypadá,jako by se mezi náma nic nezměnilo.On je můj...zní to divně,ale fakt...je to můj ochránce a já jsem ten kluk,který ho nesnáší za to věčné dolízaní.Samozřejmě jen na povrch.Někde uvnitř mě to tak není...někde tam uvnitř cítím,že Daniel je pro mě něco víc a i když se snažím zakrýt to různymi nadávkami a nevávistnými pohledy.......mám pocit,že on to ví.Časuje mě zvláštnímy pohledy,dotkne se mě,kdykoli může,tak aby to vypadalo jako náhoda.Nevím,co si mám o jeho chovaní myslet.Pomalu si začínám myslet,že jsme vážně v nějákem filmu,kde se hlavní hrdina-v tomhle případě to budu s největší pravděpodobnosti já-zamiluje do svého ochránce a snaží se to vší silou nedát najevo.....jenže ve filmu to končí velkou láskou a happyendem....tohle ale není film,takže mě nic takového nečeká.Jako by mohlo,když...já nejsem žádná hezká holka,do které by se mohl Daniel zamilovat.Jsem kluk a to mluví za vše.Hlasitě si povzdechnu.
"Děje se něco?"...zeptá se mě okamžitě Daniel a já až nadskočím lekem.Úplně jsem zapoměl,že je se mnou.Je tady takové ticho.Škola je téměř prázdna.Některé maturitní třídy mají menší generálku a tak jsou všichni studenti nižších ročníku pryč.Moje třída má generálku až za týden,takže dnes se učím normálně.
"Nic."....odseknu,když vydýchám počáteční šok.
"Kdyby to bylo nic,netváříš se jak na pohřbu."....odpoví zcela klidně a přeměří mě zkoumavým pohledem,pod kterého tíhou se musím otřást.
"Jsem v pohodě."...zavrčím.Proč musí být tak zvědavý?Při tom všem si nevčimnu tužku ležící na zemi předenmou a tak jsem velice pžekvapen,když ztratím rovnováhu a s vyjeknutím padám k zemi.Než včak stihnu dopadnout,zachytí mě čísi ruce.
"Ne...ty nepotřebuješ chránit."...zamumle si tiše Daniel s pobavením v hlase větu,kterou pravidelně opakuju.Otevřu oči,které jsem před pádem zavřel a v okamžiku toho lituju.Daniel se nademnou naklání s tím nejnádhernějším úsměvem,jaký jsem u něj kdy viděl a v očích mu planou pobavené jiskřičky.Nemůžu z něj spustit pohled.Když si všimne,jak se na něj dívám,úsměv zmizí.Myslel,jsem,že mě pustí,no místo toho se ke mě začne sklánět,jako by mě chtěl...políbit!Vůbec nevím co mám teď dělat.Nemůžu však dělat nic.Jeho modrý pohled mě přimrazil na místě a mě nezůstava,něž čekat.Jeho rty jsou stále blíž,ale dřív něž se mě dotknou,chodbou se rozezní hlasitý zvonek.Trhnu sebou a v momentu se vzpamatuju.
"Měly bychom si pohnout!"...zajíknu se a odsotím ho od sebe.Tím ale způsobím jen to,že mě pustí a já se rozplácnu na zemi.
"Blbče."....zasměje se Daniel,ale je na něm vidět,že to není úpřimný smích.Vypadá to,jako by si uvědomil,co chtěl udělat a nedokázal si to vysvětlit.S jeho pomocí se zvednu ze země a oba se rychlým krokem vydáme ke třídě.Když přijdeme,učitelka je už ve třídě.S tichou omluvou si oba sedneme do lavice.Vytáhnu si učebnici a snažím se soustředit se hlavně na učitelkyn výklad učiva.Celkem se mi to i daří,ale jen do chvíle,co Danielovi zazvoní telefon.Učitelka ho okamžite napomena,ale on ji jednoduše odignoruje a hovor přijme.
"Co se děje?"...zeptá se bez pozdravu.Chvíli posloucha,přičem mu rysy tváře ztvrdnou a mě proběhne mráz po zádech z nepříjemné předtuchy.
"Rozumím."....řekne a zalkapne mobil.Poté se na mě otočí a se slovíčkem "Jdeme" se zvedne.
"Co se děje?"...zeptám se.
"Co to vyvádíte?!"...zaječí učitelka,která byla doteď ignorována,ale ani teď se ji pozornosti nedostane.
"Tvá sestra....."...odmlčí se a rozhlídne se po třídě...."Pojď!"......víc mi to říkat nemusí.Aniž bych se staral o své věci,rozčílenou učitelku,nebo překvapené pohledy spolužáků,okamžite vstanu a s Danielem vyběhneme ze třídy a o chvíly taky ze školy.
"Co je s mou sestrou?"...zeptám se,když Daniel nastartuje.
""Je v nemocnici."....odpoví,aniž by se na mě podíval.
"Cože?"...vytřeštím oči...."Jak...v nemocnici?!Co se jí stalo?!Byl to...
"Uklidni se Kevine,nevím toho o nic víc než ty,jen to,že byla se Zackem....zachvíli jsme tam,všechno se dozvíš."....přeruší mě.Byla se Zackem?Tak jak to že je v nemocnici?Já ho zabiju!Přesně jak Daniel řekl,o chvilinku už stojíme před nemocnici.Ještě,než Daniel stihne vypnout motor,vyletím z auta jako řízená střela a mířím rovnou do nemocnice.V hale na nás čeká Zack.Před očima se mi udělá rudá skvrna.Přejdu k němu a jedinou ránou ho pošlu k zemi.Kdyby nebyl Daniel tak rychlí a nechytil mě,asi bych ho umlátil.
"Cos dělal ty zmetku?!Měl jsi na ni dávat pozor!!Jak to,že je tady?!"...začnu ječet jako smysluzbavený a snažím se vytrhnou Danielovi.Ten mě ale drží pevně.
Počká,až se Zack zvedne ze země a pak se ho zeptá.
"Co se stalo?"....Zack se na něj podívá provinilým pohledem,pak se otočí a rozejde se.My ho nasledujeme.
"Byly jsme s Carol koupit léky...jen my dva.Když jsme vyšli z lekárny,byl tam on.Nevím,co chtěl.Jen tam tak stál a šklebil se.Pak se otočil a rozběhl se pryč.Okamžitě jsem běžel za ním.Carol jsem tam nechal stát.Jenže on mi utekl...jednoduše zmizel v jedné z uliček.Když jsem se vrátil,našel jsem Carol ležet na zemy...Ona...spolykala téměř všechny ty prášky.".....vysvětlí,jak to bylo a o tevře jedny z mnoha dveří na chodbě.Dojde mi,že je to pokoj,kde leží Carol.Jen co vejdu do pokoje,přiběhne ke mě máma a vpadne mi do náruče.Pevně ji obejmu.
"Je to moje vina!..Kdyby...kdyby jsem šla s ní...kdyby jsem nezůstala doma....tohle by se nestalo!".....obviňuje se a ramena se ji přitom třesou.
"Není to tvoje vina."....snažím se ji uklidnit a přitom Zacka zpražím pohledem.Vím,neměl bych ho obviňovat,ale nemůžu si pomoct.Do pokoje vejdou další dva lidi.Doktor a policajt.
"Bude v pořádku.Naštěstí v sobě ty léky neměla moc dlouho.Je stabilizovaná,ale teď potřebuje hlavně klid a spánek."....řekne s úsměvem a já si oddechnu.Bude to dobré.
"Takže jsi ho dnec viděl.".....slyším policajta,jak mluví na Zacka.Ten jen kývne a začne mu něco vysvětlovat.To už ale nevnímám.Zadívám se na Carol.Vypadá tak bezmocně.Leží na posleli a kolem ní je nespočet přístrojů.Ani nevím proč,ale můj pohled zabloudí k oknu.V tom okamžiku ztuhnu.Pustím mámu,která si ničeho nevšimla,aby mohla jít ke Carol a dál strnule hledím do okna protější budovy.Nemůžu uvěřit,koho tam vidím.Stojí tam on!Na tváři má vířezný úsklebek a jeho oči svíti,jako oči nějákeho démona.Všechna krev mi v okamžiku vyvře a můj vztek stoupá každičkou vteřinou.Jeho škleb se ještě rozšíří a pak zmizí ve tmě.Tak to ne!Neuteče!Rozhlídnu se po pokoji.Kromě mě si ho očividně nikdo nevšiml.Pohled mi padne na pistol,kterou má policajt připnutou k pásku.Dlouho se nerozmýšlím.Přiskočím k němu,popadnu zbraň a dřív než stačí kdokoli zareagovat,vyběhnu na chodbu.Ještě,než vyběhnu z budovi,usliším Danielův hlas.Běží za mnou.Nezastaví mě!Ještě přidám a o pár sekund vbíhám do staré továrny-budovi,kde jsem viděl mého....toho člověka.
"Tak jsi tady."....uslyším jeho hlas a v budově se rozsvítí světlo.Pár krát zamrkám a rozhlídnu se.Nikde není.Pak si všimnu,jak něčí stín mizí za dveřmi.Okamžitě se tam rozběhnu.Vběhnu tam a když ho uvidím,mysl se mi zatemní.
"Ty hajzle!"...vykřiknu se vší nenávistí,kterou v sobě mám.On se jen ušklíbne.
"Takhle se ty vítáš s otcem?"...nadzvedne jedno obočí.
"Ty už dávno nejsi můj otec!"...odpovím.
"Měl by sis dávat pozor na jazyk spratku jeden,nemuselo by se ti to vyplatit.".....zvedne ruku,ve které drží obrovský nůž a olízne jeho čepel.Vskutku hrůzostrašné,jenže mě to nevyděsí.
"To tobě se to neviplatí!"...zaječím a namířim na něj pistoli.Pobledne,když si ji všimne.Zřejmě nečekal,že budu mít zbraň.
"Tak počkej chvíli...uklidni se ano?"...nervózně se zasměje.Ha!Kdo má navrch teď?
"Uklidním se,až ty budeš mrtví!"...křiknu a nabiju.Zbledne ještě víc a o krok couvne.Už mačkám spoušť,když mě přeruší...
"Přestaň Kevine!"...vykřikne Daniel a stoupne si mezi mě a toho člověka.
"Ustup,Danieli ať ho můžu zabít!"...vyštěknu na něj.
"Ne,Kevine.Přestaň.Nemůžeš ho jen tak zabít!"....mluví tak klidně,až mě to děsí.Nachvíli znejistím.Ale jen na chvilinku.
"Proč ne?!Takový,jako on si nezaslouží žít!".....odpovím přesvědčeně.
"Ale když ho zabiješ,budeš stejný...ne...budeš ještě horší...budeš vrah!To chceš?".....zeptá se mě a já na něj překvapeně pohlédnu.
"Vrah."...vydechnu.Opravdu...kdybych ho zabil,byl bych....ne...to ne.Tohle nechci!Už chci pustit zbraň,když si všimnu jeho,ajk se pomalu plíží k Danielovi s nožem v ruce.Napřáhne se aby ho bodl když....
"DANIELI POZOR!"...zaječím.V tu chvíli se stane několik věcí.Daniel se překvapeně otočí,otci se na tváři objeví vítězný škleb a pak rána.Výstřel.Vytřeštím oči a podívám se na své ruce.Držím zbraň.Jako bych si až teď uvědomil,naco ta věc je.Ne!Já vystřelil!Já ho zabil!Já zabil Daniela!Uvědomím si,když mi dojde,že nestihl uhnout.Pustím pistol na zem a sám klesnu na kolena.Celý se roztřesu.Já ho zabil.Zabil jsem Daniela.Jsem vrah!Obyčejný vrah!
"Kevine!"....uslyším někoho vykřiknout a pak ucítím cizí objetí.
"Nech mě!Já ho zabil!"....zaječím a snažím se onomu člověku vytrhnout.
"Nikoho si nezabil Kevine!Nestřílel si!Slyšíš?!"....chytne mě za tvář a donutí mě podívat se na něj.
"Dane..."...vydechnu překvapeně,když se zadívám do těch modrých očí.Ale...jak to?
"Nestřílel jsi.To Zack!Když doběhl,uviděl tvého otce,jak mě chce zabít,tak ho zastavil."...vysvětlí mi a já mám pocit,že snad umřu úlevou a štěstím.Daniel žije.Žije!Aniž bych rozmýšlel nad tím,co dělám,vrhnu se mu kolem krku a políbím ho na rty.Je mi jedno,co bude pak,nezajíma mě to,teď existuje jen tenhle okamžik.Daniel mě od sebe ale po chvíli odtrhne.
"Co to děláš?"...ptá se se smíchem.Není ani naštvaný,ani znechucený....dokonce ani jen překvapený.Věděl jsem to!Věděl jsem,že to ví.Vždy to věděl.To že ho miluju.
"Líbám tě."....odpovím s pokrčením ramen...."Vadí ti to?"...zeptám se ho.
"Ne."...usměje se a vstane.Pak pomůže na nohy i mě.Rozhlídnu se a všimnu si,jak záchranka odváží mého otce,Zacka,který se na mě usmívá i policajta,kterému jsem ukradl zbraň.Tak tohle je konec.Je to přesně jako v nějákem akčním filmu,jak jem říkal.Musím se ušklíbnout.Daniel se na mě nechápavě podíva.
"Co je?"...zeptám se ho.
"Děsíš mě,tváříš se jako ďábel."....řekne a já se rozesměju.Jo..úplně jako ve filmu......





Čekej na mě

23. dubna 2011 v 19:29
Totiž nesom dobra v pisani mam len jednodielovky.Ale i tak takže ttato poviedka je od Luella-chan,ma super poviedky su zamerane hnevne na Shounen-ai a Yaoi.A s jej dovolenim mi dovolila publikovat jej poviedky. Takže prijemne čitanie.


Tak lidi,právě jsem dopsala jednu jednodílovku.Chci říct,že mě inspiroval poslední díl Chrona Crusada (při kterém jsem brečela jak mimino),tekže se pak nedivte (ti,kteří to viděli),že je tam pár stejných vět.A taky omluvte to věčné opakování slovního spojení "západ slunce" nebo podobné výrazy.Taky upozorňuju na badend,který u mě tak často nevidíte.Tak tady to je:
Pár Ita/Naru
Dodatek: Odstavce psané kurzívou zobrazují minulost



Slunce pomalu zapadá a obloha se zbarvuje do růžovooranžové barvy.V jindy tak tiché vesnici panuje veselí.Lidi se scházejí na náměstí a až sem doléha jejich šťastný smích.Stojím tady,nad vesnicí a užívám si klid,který tady panuje.Miluju tohle místo,kde můžu v klidu přemýšlet,aniž by mě někdo rušil.A taky....tady jsem potkal tebe....

....Sedím na hlavách hokagů a sleduju pokojnou vesnici podemnou.Vím,neměl bych tady být,ale nemůžu si pomoct.Miluju to tady.Ten klid,ticho.Nikdo mě tady nevidí,nikdo mě neruší...
"Uchiha Itachi?!"...ozve se za mnou najednou hlas a já se otočím.Za mnou stojíš ty.Blonďaté vlasy ti vlají v slabém větříku a v nebesky modrých,momentálně nepřátelských očích se odráží oranžové slunce.
"Utumaki Naruto.".....odpovím nic neříkajícím výrazem.
"Co tady děláš?Varuju tě,pokud sis přišel pro mě,nedám se jen tak!"....na důkaz vytáhneš kunaj připraven kdykoli zaútočit.
"Vypadám,že chci bojovat?"....zeptám se tě a musím se ušklíbnout nad tvým překvapeným pohledem.
"Tak...co tady tedy chceš?"....zeptáš se zaraženě.
"Nic,jen tady tak sedím a přemýšlím."...odpovím ti a otočím se zpět na zapadajíci slunce...."A co tady děláš ty?"...taky se zeptám.
"Původně jsem měl v plánu totéž,ale asi přijdu později."....řekneš jen a chystáš se na odchod.
"Já tě přeci nevyhazuju,nebo jo?"....zeptám se tě pobaveně,aniž by jsem se na tebe otočil.Doslova cítím,jak zaváháš,no nakonec se přeci jen rozhodneš zůstat.Uděláš pár kroků vpřed a sedněš si ke mě.I tak se ale udrřuješ v bezpečné vzdálenosti.
"Ja nekoušu."....musím si rejpnout.
"Jistota je jistota."...ušklíbneš se a snažíš se mě ignorovat.Dlouho to ale nevydržíš.
"Proč jsi tady?"...zeptáš se stejnou otázku.
"Už jsem ti to řekl."
"Přemýšlet můžeš kdekoli.Tak proč tady?"....upřesníš otázku.Co jen ti mám na to říct?
"Miluju to tady."...zní nakonec moje odpověď.Vykulíš na mě oči.
"Prosím?"....zeptáš se nevěřícně.
"Slyšel jsi."....řeknu jen.Chvíli na mě ještě civíš,ale pak se zamračíš.
"Jak to múžeš tak klidně říct,když jsi vyvraždil celou svou rodinu?Jak tady můžeš jen tak sedět,jako by se nic nestalo?"....vyprskněš rozčíleně.Obličej mi potemní.Nemám v plánu o tomhle mluvit.Ty mě však probodáváš pohledem,který žáda odpověď.A ne ledajakou.Pravdivou.
"Já je nezabil."...řeknu tiše a bez toho,abych se podíval na tvou reakci pokračuju dál....

...Tehdy jsem ti řekl všechno,co se onu noc skutečně stalo.Že nejsem vrah,jak si každý myslel.Že jsem chladnokrevně nevyvraždil celou rodinu.Řekl jsem ti,kdo za to může,včechny pocity,které jsem cítil,když jsem viděl lidi mého klanu ležet mrtvé všude kolem,bolest,kterou jsem zažíval,když jsem našel mé rodiče v kaluži krve,neskutečnou úlevu,když jsem zjistil,že můj bráška,můj milovaný malý bratříček žije.Jak jsem mu pak lhal,abych ho ochránil a donutil ho zesílit.řekl jsem ti úplně všechno.Ani nevím proč,ale v tu chvíli jsem to považoval za vhodnéVůbec jsem nečekal,že mi uvěříš.O to víc mě to pak překvapilo....

......Oči i ústa máš dokořán a očividně nevíš,co na to říct.Trvá několik minut,než se vzpamatuješ.
"Ale...to...proč jsi takhle lhal.Muselo to být strašné!Přijít o rodinu a pak ještě muset odejít z vesnice!Proč jsi neřekl pravdu?!".....spustil jsi na mě a já se nestačil divit.Nečekal bych,že někdo jako ty,by mi uvěřil.
"Nemohl jsem.".....odpovím jednoduše a dál už se na tu tému nehodlám bavit.Tohle je poprvé,co jsem to někomu řekl.A taky i naposled.Zřejmě si toho všimneš,protože dál se k tomu už nevyjadřuješ.Místo toho raději změníš téma.A za to jsem ti vděčný.Mluvíme spolu ještě dlouho do noci a já se divím,že to vůbec dokážu.Za pár hodin jsem toho řekl víc,než za posledních pár let.Nakonec uznáme,že už je čas naše posezení ukončit.Vstanu a už odcházím,když mě zastaví tvůj hlas.
"Přijdeš i zítra?"...zeptáš se a já se na tebe překvapeně otočím.Pak se ale mírně usměju.
"Jo,přijdu."......

....Od té doby jsme se tam střetávali téměř kařdej den.Bylo to naše společné místo.Jediné místo,kde jsem dokázal být sám sebou.A to jen díky tobě.Tvůj šťastný úsměv,který jsi dokázal rozdávat na všechny strany a zářivé jiskřičky v tvých očích mě hřály u srdce.Pomalu jsem si začínal uvědomovat,že bez tvé přítomnosti,jako by kus ze mě chyběl.Začínal jsem si uvědomovat,že jsem se do tebe zamiloval.Ano,zamiloval jsem se,ale zárověň jsem se ti to bál říct.Bál jsem se,že mé city nebudeš opětovat.Bál jsem se odmítnutí.Nakonec to ale byli jenom zbytečné obavy......

.....Znovu,tak jako poslední dva měsíce oba sedíme na hlavách hokagů a živě se o něčem byvíme.Jsem překvapen,že ještě máme o čem.Najednou ale zmlkneš a zadíváš se na zapadající slunce.Tvář přitom nastavuješ slabému vetříku,který rozvlává tvé zlaté vlasy.Oči ti přitom svítí takovou zvláštní barvou,která je spojením nebeské modže a teplé oranžové.Je to zvláštní,ale magická barva.Nutí mě dívat se na tebe a nikdy nepřestat.Ani nevíš,jak moc bych si teď přál držet tě v náručí a líbat tě.....ve vlasech....na tvář...ochutnat ty tvé lákavé narůžovělé rty......
"Itachi?"...vytrhne mě ze zamyšlení tvuj hlas.
"Promiň...já...byl jsem myšlenkami jinde.."...omluvím se ti a ty mě probodněš takovým divným pohledem,ze kterého mě zamrazí.
"V poslední době se ti to stáva něják často.A vůbe...chováš se divně....stalo se něco?"....kromě toho,že tě miluju?
"Ne,vše je v popřádku."...hraně se usměju,ale ty mě stejně překoukneš.
"Tpo vidím.No tak,víš,že mi můžeš říct cokoli."...pobídneš mě,ale já....nemůžu....mám strach z tvé reakce.Uhnu pohledem a skenuju kamínky na zemi.Na ruce ucítím nečí dlaň.Tvou dlaň.Překvapeně vzhlédnu.
"Itachi...řekni mi co se děje."......jsi tak blízko.Téměř se dotýkáš mé tváře tou svou.Dech se mi zrychlí a srdce rozbuší jako o závod.Aniž by jsem si to uvědomil,nakloním se k tobě a políbím tě.Cítim jak ztuhneš a v tu chvíli si uvědomím,co jsem udělal.Okamžitě se od tebe odtáhnu.
"Já...promiň...já...
"Proč?"....pžerušíš mě v půly věty a tvůj pohled je plný očekávaní.Je zbytečné lhát.
"Miluju tě."...špitnu těsně u tvých rtů,na které se opět přisaju.Chci si je užít,dokud ještě můžu.Nakonec se od tebe ale odtáhnout musím.
"Miluju tě,Naruto."...zopakuju snad ještě tišeji.Ty se jen usměješ a rukama mě obejmeš kolem krku.
"Taky tě miluju."....řekneš a teď jsi to ty,kdo spojí naše rty v polibku.....

.....Byl jsem šťastný,jako snad ještě nikdy.Od té doby jsi mě krom úsměvu výtal taky polibkem a loučil se těma dvěma nádhernýma slůvkama.Myslel jsem si,že snad umřu štěstím,že nic zlé se stát nemůže.Pak to ale přišlo.Zničeo nic,jako blesk z čistého nebe....

......Jako obvykle,pospícham na naše místo,jak jsi ho pojmenoval,abys na mě nemusel dlouho čekat. Těším se,že tě znova po týdnu,tak dlouhém týdnu,kdy jsi měl misi znovu uvidím.Když však dorazím na místo,ty tam nejsi.Podivím se,ale rozhodnu se na tebe počkat.Možná máš jen nějáke spoždění.Když se však ani o hodinu neobjevíš,začína se mě zmocňovat panika.Kde jsi?Snad se ti nic nestalo.Čekám další hodinu...dvě.Slunce už zapadá a ty nikde.V okamžiku se rozhodnu.Vplížím se do vesnice a začnu tě hledat všude možně.Nikde ale nejsi.Až pak uslyším rozhovor dvou shinobi a dozvádám se,že jsi byl zraněn na misi a ležíš ve vážněm stavu v nemocnici.Na nic nečekám a rozběhnu se tam.Tvůj pokoj najdu v rekordním čase.Ujistím se,že jsi sám a když vidím,že z tebou nikdo není,vejdu dovnitř.Pohled na tebe mě zasáhne jako kunaj do strdce.Všude samé hadičky a přístroje.Spěšně přejdu ke tvé posteli a sednu si na židli vedle.Pevně rukou stisnu tvou vybledlou dlaň.Okamžitě otevřeš oči.
"I..itachi?"....v očích máš překvapení,které ale přes bolest jen těžko rozeznat.
"Jsem tady....co se stalo?Kdo ti to udělal?"....zeptám se neuvědomujíc si,jak těžké pro tebe musí být mluvení.Teď mé nitro pohltila zloba a nenávist patříci člověku,který ti tohle udělal.
"N..nevím...Zničehonic přiletěl kunaj...a...a zasáhl mě.Byl v něm jed....nevím jaký...nikdo neví...ani Tsunade....já...já umírám,Itachi."....vytřeštím oči.Ne!To není pravda!
"Neumíráš!Nesmíš...Naruto...Tsunade je skvělý medic.Ona přijde na to,co to je a vyrobí protijed!Bude to dobré!Uvidíš!".......

....Nebylo.Každým dnem jsi na tom byl hůř a hůř.Tsunade jakkoli se snažila,nedokázala přijít na to,co za jed ti proudí v krvi.Každý den jsem chodil do tvého pokoje ze strachem,že už tě tam nenajdu.Každý den jsem umíral hrůzou,že tě stratím.Každý den jsem se bál te chvíle....a ta chvíle nakonec nastala.....

....Sedím na strěše naproti tvému oknu a dívám se dovnitř.Je tam Tsunade a o něčem s tebou mluví.Neslyším o čem,ale její výraz mě děsí.Vidím,jak se natáhneš pro něco,co máš v nočním stolku a pak jí podáš bílou obálku.Co to má znamenat?Tsunade se taky tváři překvapeně.Něco jí vysvětluješ a Tsunade jen přikyvuje.Ve tváři má zdrcený výraz.Pak se usměješ a něco jí řekneš.Vidím,jak se Tsunade snaží zadržet slzy,které se jí hrnou do očí a moje panika se jen stupňuje.Tsunade ještě něco řekne a pak opustí místnost.Ještě chvilinku počkám,dokud si nejsem úplně jistý a pak vejdu do tvého pokoje.Usměješ se na mě.
"Čekal jsem na tebe."....řekneš jen a pokyneš mi hlavou abych si sedl.Poslechnu a tvou ruku vezmu do své.
"Co se děje.?"...mám takovej zvláštní pocit,který se mi vůbec nelíbi.
"Tsunade přišla na to,co je to za jed."...odpovíš,ale v tvém hlasu není ani kousek radosti.
"A?"....cítim ve vzduchu háček.
"Protoilátka neexistuje.Ani se nedá vyrobit.Složení jedu je moc rozsáhle na to,aby se dal zničit.".....povzdechneš si a já mám co dělat,abych neomdlel.
"Cože...co...co to říkáš?"...ne,tohle nemůže být pravda.
"Dnes mě odpojí od přístrojů."...pokračuješ,aniž by jsi mi odpověděl.Úplně zblednu.
"Ne..."..vydechnu.Několik minut jen tak v tichosti sedíme a hledíme si do očí.Pak promluvíš.
"Nechci zemřít tady,mezi čtyřmi stěnamai.Vem mě prosím na naše místo.".....požádáš mě.
"Ale...to...to nemůžu....
"Prosím.Když mě teď odpojíš,potrvá ještě několik minut,než umřu.Prosím.Itachi.Chci ještě jednou vidět západ slunce."....koukáš na mě pohledem,kterému nedokážu vzdorovat i kdybych chtěl.
"Dobře.Vezmu tě tam."....svolím nakonec.
"Ďekuju."...usměješ se na mě.Tak opatrně,jak jen vím,pomalu poodpájím všechny přístroje a ještě opatrněji tě zvednu do náruče.Vyskočím z okna a po střechách se rozběhnu k cíly.Netrvá ani minutku a jsme na místě.Sednu si na zem a položím si tě na klín.Obejmeš mě kolem krku a hlavu si opřeš o mé rameno.O chvíli cítím,jak mi něco kape na triško.Stačí jediný pohled,abych viděl,že sjou to tvé slzy.Pevněji tě obejmu kolem pasu a políbím tě do vlasů.
"Já...chtěl bych žít déle...je toho tolik,co jsem ještě neudělal."...promluvíš odrazu a mě v krku naroste knedlík,který nedokážu přehltnout...."Tak moc jsem se chtěl stát hokagem.Tak moc jsem,chtěl,aby mě lidé uznávali.Chtěl jsem chránit vasnici i za cenu života."......vzlikneš.
"Pšššt.Nemluv.".....tiším tě,jak jen v tuhle chvíli můžu.Chvíli nic neříkáš a já se na chvíli zděsím.
"Splň můj sen Itachi."....řekneš a mě poklesne čelist.
"Cože?".....vydechnu překvapeně.
"Staň se hokagem a ochraňuj vesnici za mě.Vím,že ji miluješ stejně,pokud né víc.Dal jsem Tsunade,list,ve kterém jsem ji vše vysvětlil,můžeš se v klidu vrátit do vesnice".....podíva se mi do očí.Nedokážu odporovat.
"Slibuju.".....špitnu.Usměješ se a svými rty se otřeš o ty moje.Okamžitě tě políbím.Odrazu se ale odtázneš.Zaboříš mi hlavu do ramene a tvé tělo se začne otřásta vlikama.Mě samému se začnou do očí tlačit slzy.
"Nechci zemřít!Nechci....mám strach,Itachi.Bojím se,ale...zároveň jsem šťastný....jsem moc šťastný a víš proč."......zonovu zvedneš hlavu a tak můžu viděl dvě mokré cestičky na tvé tváři.
"Proč...řekni."......heknu a divím se,že jsem ze sebe vůbec dokázal dostal hlas.
"Protože jsi se mnou."......spacifikuješ mě tvou opdpovědí a já mám pocit,že mi žalem pukne srdce.Jo,jsem s tebou,ale na co je to dobré,když ti nemůžu pomoct.Tak rád bych ti řekl,že to bude dobré...že se to vyřeší.Ty se uzdravíš a budeš žít.Jenže nemůžu.Nemůžu a ty to víš.Pevně mě obejmeš a s hlavou na mém rameni brečíš.Brečíš a já brečím s tebou.Slané potůčky slz,o kterých jsem myslel,že už nikdy naucítím,mi stékají po tváři a dopadají do tvých zlatých vlasů.
"Miluju tě.Itachi."...špitneš téměř neslyšně.
"Taky tě miluju."....zvednu ti tváž a vtisnu ti zoufalý polibek.
"Řekni to ještě."....zaprosíš a já ti milerád vyhovím.
"Miluju tě."....řeknu a ty se šťastně usměješ...."Miluju tě,miluju,miluju...".....opakuji stále dokola i dlouho po tom,co naposled vydechneš.Zasloužíš si to,protože ty jsi člověk,který vyhnel temnotu z mého srdce.Ty jsi člověk,který zas vrátil úsměv na mou tvář.Ty jsi člověk,který mi dal lásku....

....Ani si nevšimnu,kdy zapadne slunce.Obloha je už dávno černá a vítr se taky ochladil.Uvědomím si,že už je čas.Nasadím si hokage klobouk a chystám se odejít.Předtím se ještě ale zadívám na hvězdama posátou oblohu.Splnil jsem tvůj sen,Naruto.Vrátil jsem se do vesnice a dnes mě jmenujou za hokageho.Slibuju,že tvou....naši vesnici budu chránit,jako ten největší poklad,protože tvoje přání je pro mě tím nejdůležitějším.Miluju ťe Naruto a věř,že dřív nebo později za tebou přijdu.Tak prosím,ať jsi,kde jsi,počkej tam na mě.......




Autor-Luella-chan

Seikon No Qwaser [AMV]

23. dubna 2011 v 13:06 AMV


diplomy za SB

22. dubna 2011 v 11:59 Pre vás
Trošku neskor




Shugo Chara! Nadeshiko/ Nagihiko Fujisaki

21. dubna 2011 v 13:25








Fujisaki Nadeshiko




Fujisaki Nagihiko


Animačka pro Yoshi a Anko

20. dubna 2011 v 15:45 | Queen |  Objednane veci

Dufam že sa ti páči,pokud ne tak mi napiš vymenim obrazky a urobym ešte raz.

Učenie

20. dubna 2011 v 15:36 *Oznamy*
Ahojky lidičky,ako ste sa dnes mali? Ja mizerne.
1. kamoška ktora so mnou sedi dnes nebola v škole,nemala som skym smiat
2. začalo ma boliet koleno,ako nikdi pretym,mala som pocit že mi vypadne,a namieste skolabudem
3. a mam napisat pribeh, na Aj do konca Velkonočnych prazdnin , s takou temou že až
Ale asi ju napišem prv po našim, a potom si ju pomali a iste preložim po anglicky

Ale naopak ma dnes potešily dve 1 ktore som dostala.A skratene vyučovanie ktore sme mali,to sa važne náš riaditel prekonal.

Súťaž o naj. SONPíseň

20. dubna 2011 v 15:03
Rozhodla som sa že urobym sútaž o SONPíseň
Neviem či sa niekto zapoji,dam to tu ale ked sa nikto neprihlasi tak to zrušim.
Zapojit sa možu 7

Každy z sutažiacich dostane diplom.
3.mieste-- diplom
2.mieste- --diplom,a animačku
1.mieste--- diplom,animačku, avatara



PRAVIDLA


1.pesnička se nesmí opakovat
2.je jedno s jakou pesničkou soutěžíš ať už anglickou,japonskou,českou,...


Přihláška


1.přezdívka
2.blog
3.píseň + kdo jí zpívá
4.odkaz písničky na youtube
5.Suhlasiš s pravidlami

objednaj si animáciu

19. dubna 2011 v 16:46 animáciu

takže kto by chcel animáciu vyplnte toto:

1.bud url 4 obrázkov čo majú byt animácia alebo mi len dajte tému :)
2.mám tam niečo napísat?? ak tak čo?
3.dajte mi adresu blogu alebo e-mailu aby som vám povedala kedy budú hotové :)


takto by vypadalo:




*Ty v anime* pre grafika666

18. dubna 2011 v 15:54 | Queen |  Objednane veci
Nevim ci to bolo podla tvojich predctav,ked ne tak mi daj vediet opravim všetko.

Som SPET

18. dubna 2011 v 11:49 *Oznamy*
Som spet.
Dnes rano som prišla domov,ani som nešla do školy.Mala som dnes brane, nato že som oslobodena od Tv tak som nešla. Ja zo svojim kolenom,by som daleko nedošla. Ale čo som doma,a pripravujem sa na zajtra.
Takže dufam že ste radi že som spet.

Inf. pre SB

15. dubna 2011 v 7:24 *Oznamy*
Informacia hlavne pre SB, ale aj pro inych že celi vikend nebudu tady,takže dufam že mi prominete že vas nenaštivim a neokomentuji vaš blog.Ale idem naštivit svoju sesterku ktora byva velmi daleko,takže po dlhych mesiacov idem ju zase naštivyt.

Dufam že mi prepačite,že vás nebudu obliehat.

*Ty v anime* pre Black* Rock Shooter

14. dubna 2011 v 15:01 | Queen |  Objednane veci
Dufam že sa pači,ked ne daj vediet urobym ti ine



Boku wa Imouto ni Kio wo Suru

12. dubna 2011 v 18:40 AMV
Miluji toto anime,laska medzi bratrem a sestrov.


Objednaj si: *Ty v anime*

12. dubna 2011 v 18:24
Možno niekomu sa to páči niekomu nie,to je jedno!

Rozhodla som sa že budem robyt *Ty v anime* takže ak ma niekto zaujem nech mi do komentov pod seba napiše:

Farba vlasov:
Dlžka vlasov:
Farba očí:
Oblečenie: Napíšte mi presne čo chcete ako:
Tričko-
Nohavice (kraťase)-
Šaty-
Sukňa-
Topánky-
Doplnky:
Ak to to bude tak vam dam vediet ., podľa toho, ako budem stíhať :DD

Ukážka niečoho takého:





Zrkadlo.......Miku

11. dubna 2011 v 20:39 | Queen







Zercatko
Hatsune Miku

,,Zrkadielko povedz že mi kto je najkrajší na svete?"



videá sú z:
youtube.com
×××××
obráky sú z:
deviantart.com, minitokyo.net, zerochan.net, google.sk